Po postupové euforii přišel pád. Hráči už si sedli na zadek, říká kouč Cholupic Truneček
Od 6. září čekali fotbalisté Cholupic v přeboru na výhru. Ta přišla až v neděli po dlouhých sedmi týdnech, kdy porazili 2:1 rezervu Vltavínu. Předtím nováček přeboru pětkrát prohrál a jednou remizoval. Čekalo se, že tým, který na jaře projel bez ztráty bodu I. A třídou, bude zlobit špičku přeboru. Místo toho se teď krčí na předposledním místě tabulky. „Očekával jsem, že budeme výš,“ nezastírá trenér Roman Truneček.
Před zápasem s Vltavínem B jste měli dlouhou sérii bez výhry. Jak jste to v Cholupicích snášeli?
Atmosféra nebyla dobrá, některá utkání jsme prohráli nešťastně o gól, některá zaslouženě. Od Libuše jsme dostali bůra, to nebylo dobré. Hledali jsme příčiny a vyšlo nám, že do 10. kola přeboru nám na utkání stále chybělo z různých důvodů pět nebo šest hráčů ze základní sestavy, což je strašně znát. Atmosféra byla s porážkami špatná, morálka jednotlivců se také zhoršovala. Kvůli tomu jsem jednoho hráče vyřadil do B-týmu, musel jsem, dělal v kabině nepořádek. Když odešel, uklidnilo se to.
Budete jmenovat?
Byl to Milan Cvrček. Všechno se uklidnilo a vyčistilo, vracíme se zpátky. Už jsem u hráčů zaznamenal zlepšení v disciplíně, nehádali se, nevyčítali si špatné věci, naopak se podporovali. I disciplína směrem k rozhodčím byla špatná, teď se to otáčí.
Důkazem je výhra nad Vltavínem B, což je také nováček, ale je na tom o dost lépe, než vy.
Pokud se máte někdy chytit, tak se většinou chytíte na silnějším soupeři. Když vás čeká papírově slabší soupeř a neuspějete, tak je to pak ještě horší.
Necítil jste se před zápasem ohrožený?
Vedení za mnou pořád stálo. Dávám fotbalu maximum. Spíš jsem si sám říkal, jestli není čas na změnu. Jsem u týmu čtvrtým rokem, třeba by kluky změna povzbudila a nakopla. Byl jsem trochu bezradný.
Proč?
Hlavně proto, že kluci netrénují tolik, co bych si přál.
To je?
Na tuhle soutěž by měl každý trénovat třikrát nebo čtyřikrát týdně. Ne, aby to bylo tak, že mi jednou přijde trénovat jedna parta, podruhé zase jiná. Většina kluků má jen dva tréninky týdně a to je málo. Říkal jsem si, jestli to má vůbec cenu, protože při takové tréninkové účasti nebyla velká naděje, že se zvedneme. Chtěl bych, aby mělo devadesát procent týmu minimálně tři tréninky týdně.
Jak často jste trénovali v I. A třídě?
Je to pořád stejné, třikrát týdně. A to je právě ono. V I. A třídě jsme za jaro neztratili ani bod. Když jsem si porovnal trénovanost, tak ta u osmi lidí z kádru klesla o 30 až 40 procent. To se samozřejmě musí odrazit na výkonech. Kluci mají v hlavách, že netrénují a trochu ztrácejí.
A nepřišlo taky částečné uspokojení? Po famózním jaru v I. A třídě jste měli po třech kolech šest bodů a vypadalo to, že budete hrát zase nahoře.
U některých hráčů to tak asi bylo, namlouvali si něco, co není pravda. Tenhle pád asi musel přijít, ta tréninková morálka opravdu nebyla ideální. Navíc kluci byli z I. A třídy zvyklí vyhrávat a teď bylo všechno obráceně. Měli to i v hlavách.
A k tomu se musí také připočítat fakt, že přebor je o dost lepší soutěž než I. A třída. Souhlasíte?
Dřív jsme si mysleli, že tak velký rozdíl není. Když jsme hráli přípravu s přeborovými celky, vyhrávali jsme. Teď se ale musím opravit: rozdíl v kvalitě mezi soutěžemi je – a velký. Kvalita soupeřů je daleko větší než v I. A třídě. Z ní by mohly hrát přebor tak první tři celky.
Takže jste v Cholupicích trochu vystřízlivěli z postupové euforie?
Je to tak. I kluci už vidí ten rozdíl. V přeboru musíte dobré výkony opakovat pořád, přistoupit stoprocentně ke každému zápasu. I když jsme v I. A třídě někdy nehráli dobře, tak jsme dokázali vyhrát. Teď už to není tak lehké.
Přehodnotili jste předsezónní cíle? Chtěli jste hrát v horní polovině.
Je pravda, že jsem počítal s tím, že budeme mít v téhle fázi soutěžě tak o šest bodů víc. O příčinách už jsem mluvil, ale nic nepřehodnocujeme. Když budeme pracovat, tak jak chci, miminálně ve středu tabulky se budeme pohybovat. Na tom se nic nemění. Je za námi třetina soutěže, důležitý bude výsledek na konci. My jsme teď sice dole, předposlední, ale na 9. místo ztrácíme tři body. Před zimou bude důležité, aby nám neutekl střed pole. Vždycky jsme totiž měli lepší jaro. Věřím, že se to zlepší. Už jsme se v přeboru rozkoukali, hráči si sedli na zadek.
Mluvil jste o disciplíně, ale v té patříte v soutěži k nejhorším. Co s tím?
Pořád o tom mluvíme, lpím na tom, abychom nedostávali zbytečné karty. Jako tým můžeme uspět jen s disciplínou, jenomže jsou povahy hráčů, kteří to odkývají a pak je všechno jinak. Třeba Šmejkal se nechal vyloučit v době, kdy byl náš jediný útočník. Na Hájích šel střídat, neodpustil si blbé hlášky a řeči, no a dostal tři zápasy. Dvě posily Srba s Habartem už taky stály za zbytečná vyloučení. Ale zpět ke Šmejkalovi: i to je důvod, proč se nám tak nedaří střelecky. Z různých důvodů nám chybí útočníci. Teď se ale proti Vltavínu vrátil Polák a hned dal dva góly, kterými nám zajistil vítězství. Jeho příchod byl znát. Když se postupovalo, tak dal Polák se Svobodou dohromady 31 gólů. Teď oba chyběli a s nimi i góly.
Před sezonou jste také říkal, že chcete hlavně hrát pohledný fotbal. To se asi moc nedaří, co?
Prohrávalo se, pak se na fotbal člověk dívá jinak. Nehráli jsme na krásu, ale abychom urvali nějaké body. Fotbalově to rozhodně není to, co jsme si přáli. Ale náznaky zlepšení přicházejí, třeba proti Vltavínu jsme tam měli opravdu pěkné akce. Kluci si musí zase začít věřit, to je celé.
V sobotu ráno hrajete na Čafce, které se daří střídavě. Je to v této chvíli pro vás přijatelný soupeř?
Soupeře si nevybíráme, přebor je strašně vyrovnaný, ani by to nešlo. Bude to další hodně těžká prověrka, hrajeme venku, ale chceme uspět.
Teď máte 10 bodů. Kolik jich chcete mít v zimě?
Před sezonou jsem chtěl mít aspoň 22 bodů, což se může pořád povést, ale museli bychom vyhrát čtyři kola z pěti. V téhle situaci bych bral mít 19 nebo 20 bodů, abychom mohli v zimě v klidu potrénovat, to by bylo dobré.
